Nikdy nenavštěvujte tchyni v kritickém stavu, švagra, umírajícího na pružinové matraci, ženu zvednutou, hloupou.

Nikdy nenavštěvujte tchyni v kritickém stavu, švagra, umírajícího na pružinové matraci, ženu zvedli, hloupě mě s manželem ve vesnici, dva lidé, dvě rodinné okolnosti nejsou tak dobré, šli do práce brzy, dva lidé na jiných místech, obzvláště si navzájem vážili citů, postupně se umisťovaly předměty, na Nový rok se vraťte domů poté, co se vezmeme. Díky svému rodnému městu si můžou vydělat nějaké peníze, ale jen aby uživili své rodiny. Tak jsme s manželem diskutovali o tom, že až budeme mladí nebo budeme chodit do práce, po narození dětí bychom se mohli vrátit domů a doprovodit rodiče s dětmi. Ve třetím roce práce onemocněla tchyně, s manželem jsme se rozhodli, že půjdeme domů společně, necháme děti vyrůstat s námi a také se můžeme chovat jako děti k sobě. Tato nemocná tchyně má už léta přerušované pobyty, pády, téměř každý rok chodí do nemocnice na deset dní, půl měsíce, nejméně třikrát do roka, pokaždé se o mě a mého manžela střídají jen dva lidé. A dva bratři jejího manžela, stálice, co pracuješ venku, tchyně pokaždé v nemocnici nevydělá ani korunu. A další bratr, přímo řekněme, že je zaneprázdněný, rozchází se, její tchyně není zodpovědná za ni, nedívej se na ni. Ale můj manžel vždycky říkal, že nevýhoda je požehnání, a že péče o rodiče je povinností, že se s dvěma staršími bratry moc nehádáme. Matka je v nemocnici a v nemocnici mají oznámení o nevyléčitelně nemocných. Dvě slova, švagr stále nikdy nechodí do nemocnice na návštěvu, její tchyně řekla zklamání z manžela, chce jít domů, nemůže zemřít venku, zvyk ve vesnici, když starý muž zemřel, musí v rodině zavřít oči, takže zatímco její tchyně umírala, spěchal jsem zpátky domů, netrvalo to déle než půl hodiny, tchyně byla pryč. Předtím, než jsme šli celou cestu se svým manželem, jsme se dívali na dřevěnou krabici u postele, za mým manželem a já jsme museli jednat s její tchyní, ale i v této době byli její dva bratři jen v den hrobu jednou, pak si každý šel dělat své vlastní věci a oba bratři poté řekli, vědí, že tchyně vždycky onemocní, také nemají peníze, nemůžou ach. Ale tchyně, pohřební obřady peněz, pokud nemají kapitál, na ně také poukazují, byl jsem tak naštvaný, že její tchyně v posledních několika letech onemocněla, nemuseli se starat o lékařskou péči, ani jednou ji nepropustili, nyní je mrtvá a stále přemýšlí o penězích, ani bych nedal halíř. Tohle prostě vidíte, původní dva starší bratři sledují, jak její tchyně je jen obyčejný starý muž. Žádný vklad je často nemocný, je to tak, že nakonec manžel nebo pohřební obřady za mými zády dostali peníze dva starší bratři, vím, že hádat se s manželem nemá smysl. Poté, co jsme s manželem dokončili odkaz po její tchyni, když jsme viděli pružinovou matraci na posteli v pokoji, vzpomněli jsme si, že její tchyně zemřela a poklepávala na pružinovou matraci. Hloupý život poté, co jsme s manželem vzali podložku, tlak na postel za padesát tisíc dolarů, myslím, že tohle jsou možná úspory tchyně, ona je, jak ušetřit, aby ušetřila tolik ach, manžel si vezme tyto skládací peníze, je tak milovaný, konečně strašně. (Obrázky z internetu, nemají nic společného, jsou od autora, prosím, nepřetiskujte jako plagiátorství)