Dcera se má vdávat až za rok, matka jela do města poslat slaninu, navštívit zetě, uklidit pružinovou matraci, hloupě

Wang Dama se narodil v odlehlé vesnici, kde je cesta daleko a zároveň blokovaná, takže cesta do města je velmi problematická a auto se mnohokrát otočí. Takže Wang Dama také zřídka chodí do města. Přes dohazovače do vedlejší vesnice, když jsem byl mladý muž, ženatý, také porodila holčičku, nikdy neměli přednost, považovali dceru za také jeho vlastní dítě. Takže také moc miluji. Později bohužel jeho žena, dcera, která chodila na základní školu, zemřela na nemoc a Wang Dama se o dceru postaral sám. Dcera, po dokončení střední školy, začala pracovat ve městě, aby si našla slušnou práci v kanceláři, a také se z ní stal ideální přítel. Během období lásky si dcera často volá zpátky, říká jí přítel, jak se má milovat, také jí často posílá dárky, které má ráda, nikdy ji nenechá naštvanou, dokonce se málokdy hádají, takže se vzali a milovali ji celý rok. Wang Dama byl s tímto zetěm také velmi spokojený, myslím, že zeť se cítil velmi neochvějný a upřímný. Také velmi vstřícný k dceři. Dcera se o rok později vdala a její dcera šla domů poslat slaninu. Wang Dama vařila doma pro svou dceru. Cítila, že se o to ještě nepokusila, chtěla mít dobrého zetě, aby pro ni sehnal stůl. Kupodivu zeť v dohledu. Ale Wang Dama otevřel skříň, což ho čekalo velké překvapení. Plná oblečení své dcery, také neviděla oblečení zetě. Wang Damovi buší srdce, omdlívá, cítí se špatně. Při úklidu pružinové matrace jsem, hloupá, nečekaně našla rozvodové listy. Wang Dama se cítí, jako by ho zasáhl blesk. Její dcera se vdala teprve půl roku. Spěchala zavolat dceři, když se vrátila, po svatbě plakala, manžel se často stýkal se svou bývalou přítelkyní. Nemysli si, že jejich vztah není jasný, chu, tak naštvaný rozvedený. Nechci, aby se matka trápila, jen jsem jí to neřekl. Poté, co Wang Dama uslyšela svou dceru, jí stékaly slzy proudem. Je to její jediná dcera. Myslí si, že jí navenek ublížili, a také se neodvažuje to říct rodině. Wang Dama se na chvíli uklidnila a držela dceru v náručí. Řekla: „Podporuji tvé rozhodnutí, nemáš důvěru v manželství, nejsi šťastná.“ Ale poté, co mám jediný požadavek, je, aby ať už se mnou cokoli chcete říct, nemuseli se v srdci potlačovat. Dcera se slzami v očích přikývla a také se rozhodla vzít matku do města, aby žily spolu. Později, bez ohledu na hořkost, byla opět unavená. Také chtěla být po matčině boku a starat se o ni po zbytek života.